Fat(bike) Weekend

 Minulou zimu nás fatbike na sněhu nadchl. Tlusťocha si nepořídíme, ale tak jednou dvakrát za zimu si ho půjčíme a spískáme nějakou taškařici. Náhoda tomu chtěla, že jsme narazili na Fatbike Race v polském Národním parku Stolových hor, který se dal spojit s návštěvou, zapůjčením kol a dalším závodem  pod Kralickým sněžníkem. V Kolovně nám nejnom rezervovali kola na oba dny, ale dokonce nám v rámci testovacího režimu laskavě nabídli přespání venku na sněhu v expedičním stanu.

Cestou jsme nabrali Sonnyho, který se do taškařice pustil s námi. Po cestě ráno bylo mínus patnáct, při dojezdu mínus pět a začalo fajně sněžit. Pro mne první pořádný sníh tuto zimu.

 

Atmosféra závodu byla perfektní, počasí špica. 

  

Na startu se sešlo tucet nadšenců. Trasa byla asi 5 km. Pro ženy dva okruhy, pro muže tři.  Traséři se pěkně vyřádili a připravili různorodou trasu, takže se nikdo při závodě nenudil. První část vedla loukou, po stezce projeté skůtrem. 

Sníh byl sypký a podklad hodně ujížděl. Většina ze závodníků tlačila. Následovala část po zpěvněné cestě vedoucí do lesa. Pak parádní lesní cestou vedle běžkařské trasy jsme objeli místo startu a přes další louky se vraceli z druhé strany.

 

Chlapi mi v závodě zmizeli už na první loučce, takže jsem absolvovala první okruh jako sólo jízdu. Husté sněžení se zašloužilo o parádní atmosféru. Šlapala jsem si hodně na pohodu, protože teď nejsem ve formě a navíc se bojím pádu. Farleymu věřím, ale tomu proklatému podkladu ne. Cestou jsem potkala skupinku neznámých běžkařů, se kterými jsem se stihla vyfotit. Po návratů domů mne překvapilo, že to byli známí známých. Jak je ten svět malý.

 

Čelo závodního pelotonu mne předjelo na konci prvního kola. Všichni si užívali mimořádnou nadílku sněhu. Padali asi všichni, někdo více, někdo méně.

Hlásím 17 andělíčků podél cesty, za které jsem zodpovědná já. Nakonec jsem se tak bála, že i závěrečný sjezd po louce do cílem jsem šlapala po svých. Kluci na tom byli mnohem lépe.

Ani jsem se nenadála a závod byl u konce a my seděli u parádního obědu v Kolovně. Bylo ještě pěkně světlo, tak jsme vyrazili znovu do okolí na vyjížďku. To byla naše flotila. Krása, že?

 

Od penzionu jsme sjeli kousek po cestě, napojili se na zelenou a vyšlápli si na sjezdovku. Mega avalanche po kralicko sněžnicku. Pád na sjezdovce ve vyšší rychlosti a na tvrdší podklad nebyl tak příjemný jako to polehávání při závodě. 

Za soumkraku, příjemně naladěni po večeři, jsme ještě vyrazili na procházku a obhlídku skiaplinistů, kteří se u blízké sjezdovky účastnili Dynafit Test Day. Švédské dřevo je parádní věc, ale spouštění se na lyžích po sjezdovce s čelovkou asi nebude můj šálek kafe. Zakutali jsme se do spacáků a usnuli, jako když nás do vody hodí. Venku bylo odhadem příjemných mínus pět.


A ráno jsme vyrazili do Polska na druhou část dobrodružství. naskládali jsme se do Scendi po vydatné snídani jen tak tak.

 

V Polsku příjemně překvapil pestrobarevný rej závodníků i biků. Radost ocitnout se v dostatečně velké skupině podobně postižených. Organizátoři měli na místě vše perfektně zvládnuté a navíc ještě výborně bavili závodníky i kibice, diváky.

  

Nevěděli jsme moc, co nás čeká, tak se Vladko obětoval a jel se mnou. Spadla jsem hned za startovním obloukem, takže nám peloton svým rychlým odjezdem umožnil pohodovou komorní vyjížďku ve dvou.

Traséři odvedli opět perfektní práci. Oproti sobotnímu závodu se jel pouze jeden okruh, za to 25 kilometrový. Všechny části byly perfektně jetelné, z devadesáti procent po rolbovaných běžkařských trasách. To se šlapalo jedna báseň.

Prvních pár kilometrů vedlo po loukách, pak už jsme jeli smrkovým lesem. Brzy jsme narazili na půl metru širokou a 500 metrů dlouhou dřevěnou lávkou. Paráda! No a následoval trejlík jedna báseň a krátký sjezdík. Kdyby bylo na trase více takových úseků, bylo by to přesně podle mého gusta. Po trejlíku nás čekalo celkem monotónní dvacetikilometrové šlapání, které nám zpestřila báječná občerstvovačka v půli trasy.

 

Víkend jedna báseň!

 

Velké díky za nezapomenutelné zážitky patří celému týmu Kolovny, který nám ve všem vyšel neuvěřitelně vstříc a zahrnul nás péčí v Čechách, Slezsku, na Moravě a Slovensku zcela nevídanou. Vřele doporučujeme!