Vzpomínky na výlet za Afroditou

Bikovou dovolenou jsme si odbyli na počátku léta, na řadu po sezónně přišlo moře. Zadání znělo za teplou koupačkou v moři, přírodou, vyhnout se tureckým záchodům a  nízkonákladově. Volba padla na Kypr, jeho řeckou část. 




Nalehko jsme se nalodili v Katovicích a za pár chvil jsme přistávali v Larnace.

Premiéra s AirBnB dopadla moc fajn. První ubytko v beach housu, provozované britským válečným korespondentem toho času na sabbatical píšícím svůj první román, mělo svůj nesporný půvab. Posuďte sami.

Pro ty, co měli premiéru s leteckou dopravou, jsme uspořádali malou oslavu a jali se ochutnávat místní kulinářské speciality. Propadla jsem palačinkám se skořicí a pita chlebu s hummusovou pomazánkou, které nám sloužily  jako základ svačin na výlety.

 Noční blbnutí ve vlnách jsme ráno doplnili koupelí v úplně klidném moři. Vyzkoušeli jsme i pádlování na kajaku.

Po opulentní snídani jsme vyzvedli auto a vyrazili na cesty. Ostrov není moc velký, navigátor se nenadře s trasování, ale s hlídáním řidiče a té správné strany silnice. 

Zamířili jsme do hlavního města turecké i řecké části Kypru, Nikósie. Ve starém městě nás překvapilo více než třicetistupňové vedro. Z řecké části jsme se vydali kouzelným hraničním přechodem do části turecké a toulali se křivolakými uličkami místního bazaru. Pravidelně nás z bezstarostného bloumání vytrhl zpět muezzinů. 

Průvodce Lonely Planet zafungoval, zvládli jsme nalézt hlavní pamětihodnosti, jen při hledání vyhlášeného místního bistra nás lehce zradila mapa. Pomohl Vladin, který se neostýchal optat na cestu. 

Příjemně unaveni jsme se po celodenním trajdání městem vydali autem směrem na západ přes celý ostrov, do Paphosu, a dále na sever, do cíle našeho putování. Na Akamaský poloostrov. Dojížděli jsme za tmy. Musím vzdát holt Mišovi, našemu řidiči, že cestu za tak náročných podmínek zvládl bez zaváhání.

  

Další dny jsme zasvětili objevování pobřeží, kouzelných zátok, koštování místní kuchyně, "řecké" kávy a sem tam výletu do okolních kopců, které trčely přímo z pláže do nebes a zadržovaly na svých svazích mraky. 

Dorazili jsme až na přechod do turecké části, kde hraniční ostnatý plot se strážnicemi připomněl nedávný ozbrojený konflikt. Ve vzduchu jakoby stále bylo cítit napětí, i když široko daleko nebyl nikdo v dohledu.

Překvapením byly označené a již dávno opuštěné hnízda karet na místních písečných plážích. Krajánek, kterého jsme potkali v plážové půjčovně pravil, že je tam zapomněl místní stařičký ochránce přírody.

Vedro nás pronásledovalo i na ostatních výletech, přestože byla půlka října. Tu výheň v sezóně si nedovedu představit. Na procházce Avakaskou strží jsme byli vděční za chladivé stíny rozlehlých stromů a malý potůček, který nás provázel po většinu cesty.

Ta krajina má své osobité kouzlo. I vyprahlá po horkém létě dokáže okouzlit klidem, výhledy na moře i okolní kopce a nádhernou oblohou.

Navštívili jsme i proslulou pláž Lara. Plážová restaurace kromě skvělé kávy nabídla i informační panel o místních plazech, který mne vyvedl z velkého omylu. Na Kypru jsou hadi a někteří z nich smrtelně jedovatí. A vyskytují se nejčastěji právě v této oblasti. Má chuť dále se procházet po okolním národním parku rychle zmizela.

Vycházku po místních bílých útesech jsem si ale neodpustila.

Červená půda a rezavý písek přešel ve sněhově bílé útesy, omývané tyrkysově zeleným mořem. A nikde ani živáčka. Tuto nádheru jsme měli sami pro sebe.

Soumrak nás vyhnal z pláže a doprovázel nás cestou nazpět okolními kopci. Nachystal nám neuvěřitelné barevné divadlo.

S Kyprem jsme se pomalu loučili posledním výletem k Afroditině jezírku a dále po Adonisově trailu. Jezírko vypadalo značně podezřele, tam bych se nekoupala ani za zlaté čuně, ale okolní stezky a vyhlídky by mne opět bezpochyby zlákaly. Pešky i na biku. Vladko si stýskal, že ho tam na ty šutry nemá.

Rozlučková párty se odehrála v místní taverně, kde jsme si dali tradiční, neskutečně dobré mezze o čtrnácti chodech. Báječná řecká kuchyně, skvělá místní obsluha, se kterou jsme se domlouvali rukama a nohama a přesto všechno klapalo.

Tak zase někdy příště!